Založení Sokola 1950

Mám tu před sebou malou složku zažloutlého papíru. Na jejím vrchu je „Zápis ustavující valné hromady Tělocvičné jednoty Sokol v Melbourne“ s datem 11. 11. 1950.
Záznam uvádí, že schůzi zahájil v 17.30 br. František Váňa krátkým uvítáním a zahájil diskusi k navrženým stanovám. Před hlasováním o jejich přijetí, br. Kalina navrhuje 5ti minutovou přestávku, aby několik účastníků mohlo vyplnit přihlášky a jako členové měli hlasovací právo bez tradiční čekací lhůty pro příjem nových členů. Pak byl zvolen výbor. Prvním starostou Sokola Melbourne se stal br. Kalina a členy výboru byly zvoleni br. Koláček, Matys, Mikulčák, Kraváček. Šmula, Marek, Váňa, Severíny, Šelina, Urban, Vojtíšek a Vlk. Jednatelkou byla zvolena ses. Chaloupková a do výboru ses. Přibylová a Matysová.
Dále byla projednána výše členských příspěvků, doba a místo cvičení a odeslány pozdravné dopisy americkému Sokolu, Sokolské župě v exilu, br. Hřebíkovi a s. Provazníkové, jednotě do Německa a všem jednotám v Austrálii.
Třeba dodat, že Melbourne byl posledním z velkých měst v Austrálii, kde byly Sokolské jednoty založeny. Canberra, Darwin, Perth, Sydney a Adelaide sokolské jednoty již měli.
Dochované dokumenty vypráví o relativně bohaté činnosti, cvičení, jezdeckém oddílu, pořádání společenských setkání a spolupráci s ostatními exilovými organizacemi.
Patrně nejvýznačnější exilová spolupráce se uskutečnila v organizování protestních demonstrací v září 1954 při schůzích neslavně známého pražského profesora teologie J.Hromádky. Do Austrálie ho pozvala organizace Peace and Goodwill Assembly a skupina církevních funkcionářů angažovaných v mírovém hnutí. Prof. Hromádka pozorně naslouchajícím pacifistům vyprávěl jak křesťané v Čechách neshledávají nic neslučitelného s komunistickým režimem a že zná skoro všechny komunistické vůdce a ti všichni pravidelně chodí do kostela. A – samozřejmě – žádné pracovní tábory, věznění a procesy neexistují. To vše vyvolávalo protesty českých demonstrantů – k pohoršení organizátorů mírových shromáždění.
V neúplných záznamech z valných hromad je možné nalézt další jména nově zvolených členů výboru, např. br. Vosáhlo, Grosman, Švihla, Tér, Svoboda, Brychta a ses.Mašková, Matysová, Brychtová atd. Mimo to je možné se v záznamech dočíst patrně nezbytné stížnosti členů výboru na malý zájem členů. Pro mne dostupné dokumenty končí záznamem z roku 1955, kdy Sokol Melbourne měl 110 členů a konstatováním, že výborová schůze v červenci, srpnu a září se nekonaly pro nedostatečný počet členů.
Život sokolské jednoty byl ale také poznamenán rozpory nejen v Sokolské župě v exilu, ale i v Radě svobodného Československa. V první polovině padesátých let v exilu probíhal spor o tom, zda ti, kteří v poválečné době spolupracovali v Národní frontě s komunisty a nesli tedy „odpovědnost“ za únorovou porážku demokracie, jsou oprávněni vést exilové organizace. Útoky byly vedeny nejen proti politické reprezentaci (Zenkl, Rypka atd.), ale i proti reprezentaci Sokola (Hřebík, Provazníková atd.).
V roce 1951 se starostou melbournského Sokola stává br. Přibyl, který ale ještě před uplynutím volebního období rezignoval spolu s br. Bauerem, Smůlou, Šimůnkem a s. Přibylovou. V rezignačním dopise svůj odchod zdůvodňuje „stranickým zpolitizováním“ sokolské organizace, které odporuje tradici sokolské nadstranickosti.
Novým starostou se stal br. Vosáhlo, o rok později ho vystřídal br. Kalina, který spolu se s. Chaloupkovou zůstali ve funkci až do konce dokumentů. Poslední záznamy ještě uvádějí rezignaci jednatelky (funkci vykonávala po celých pět let) s. Chaloupkové. V té době došlo ku změně stanov v tom smyslu, že člen, který obdržel australské občanství, smí i nadále zůstat členem Sokola. S. Chaloupková píše, že to přeměňuje Sokol na krajanskou organizaci. Ona sama věří, že Sokol má být exilový a pro žádný jiný pracovat nemůže.
Přímé pamětníky se mi nepodařilo nalézt. Nevím tedy kdy přesně se výbor Sokola Melbourne rozešel.
Povrchně jsem prolistoval řadu čísel tehdejšího Hlasu domova. Nalezl jsem v nich oznámení bohaté činnosti Sokola Sydney, Ochotnického divadla v Melbourne, klubu Slavie a dalších organizací – jen o Sokolu Melbourne jsem žádnou zmínku nenašel. Doufám, že se najde někdo, kdo bude moci bílá místa doplnit.
Vím ale, že po příjezdu v 1968 jsem se doslechl jen o Sokolu v Sydney. K oživení Sokola Melbourne pak došlo až v roce 1975.